Jdi na obsah Jdi na menu
 


   Sběratelství bankovek je označováno jako notafilie. Jedná se o sběratelský obor, který jsme již několikrát definovali v jiných publikacích.. Notafilie je nauka, vědní disciplinu, která bankovky nejen shromažďuje (tvoří sbírku) a popisuje, ale také studuje. Notafilie se do anglického jazyka překládá obvykle jako notaphily nebo také, v zahraniční literatuře jako collecting paper money. Sběratelství bankovek se rozděluje do dvou časových období. První je sběratelství bankovek od roku 1368 do roku 1960/1961 a dále pak sběratelství do roku 1961 do současnosti. S tímto dělení notafilie koresponduje i dělení světových katalogů bankovek, o kterých se zmíníme později.
     Vedle notafilie se ve francouzsky mluvících zemích často objevuje termín bonistika (francouzsky bonistics), podobně jako ve státech Skandinavie a také na území Maďarska. Zcela ojediněle, především v minulých letech v době existence měnové unie České a Slovenské republiky (1993) se termín bonistika používal i na našem a slovenském území. Bonistika má však poněkud odlišnou charakteristiku.Podle odborné literatury a encyklopedických výkladů je bonistika sice vnímána jako sběratelství papírových peněz, ale také, a to především, je oborem zabývající se tzv. ratingem(čti rejtink;angl.hodnocení),který vede k výslednému rankingu (angl. pořadí).

   Zjednodušeně postačí, pokud  notafilii budeme vnímat jako sběratelsví bankovek (historických, současných), i když z dalších hledisek je charakteristika notafilii poněkud složitější (například ve vztahu k numismatice nebo archeologii). V současné době, pokud jde o bankovky, se však již nejedná pouze o papírové klasické bankovky1, ale vedle nich také o bankovky plastové2, které se rozdělují na bankovky polymerové2A,hybridní3B a bankovky durasafové(také hybridní polymer)2C. V roce 1988 se stala  první zemí na světě, která zavedla plastové (polymerové) bankovky Austrálie. Pokud jde o bankovky plastové, jsou používány rovněž v kombinaci s polymerovou technikou (vkládáním polymerových oken; např.Hong-Kong).

  Klasifikace bankovek do skupin 2A - 2C je poměrně složitá záležitost. Rozhodujícím faktorem při klasifikaci plastových bankovek je procentuální zastoupení biaxiálně orientovaného polypropylenu v bankovní hmotě (=BOPP). Australané vyrobili plastové bankovky již pro devět zemí a dalším dodávají polymerový substrát. Dodavatelem je společnost Securency, společný podnik Reserve Bank of Australia a belgické chemické firmy Union Chimie Belge.

   Z hlediska vývoje je notafilie příbuznou naukou numismatickou (někdy psáno numizmatika; lat.nummus;peníz,mince) , která je historickou vědou, zabývající se studiem  vzniku, vývoje a poslání platebních prostředků (mincí, bankovek, státovek, směnek, šeků, cenných papírů, nouzových platidel, poukázek, žetonů, předmincovních typů platidel) a jejich historickou úlohou jako jako prostředků směny a uchovatelů hodnot. V užším slova smyslu, rigorózně definováno, je však numizmatika vědou specificky  o kovových penězích, kdežto notafilie se věnuje výlučně papírovým platebním prostředkům. S numismatikou souvisí příbuzné obory; vedle již zmíněné notafilie je to také faleristika, nauka o řádech a vyznamenáních.

Obrazek

 

 

 

 

 

Polymerová bankovka2A;Australie;1988;10 dollars;Pick#49a

Obrazek

 

 

 

 

 

Plastová bakovka2; Hong-Kong;2003;10 dollars; Pick#400Obrazek

 

 

 

Obrazek

 

 

 

 

 

 

Durasafová bankovka;Fidži;2007(ND)100 dolarů; Pick#114

Obrazek

 

 

 

 

 

 

Hybridní bankovka; Samoa;2008; 50tala;Pick#41a

Obrazek

 

 

 

 

 

 

Hybridní bankovka; Samoa;2008; 100 tala;Pick#42a

Obrazek

 

 

A

 

 

 

Hybridní bankovka; Litva;2007; 100 latu;Pick#57a

Obrazek

 

R

 

Obrazek

A

 

 

 

 

 

 

 

tatáž bankovka v papírovém provedení z roku 1992;Pick#47a

Obrazek

R

 

 

 

 

 

     Za poznámku jistě stojí také fakt, že numizmatika se jako vědní disciplina nezabývá pouze historií peněz, ale i společenskou funkcí platidel. Platební prostředky prošly podobným vývojem jako jiné míry, postupně získávaly konvenční charakter. Přitom jejich reálná hodnota ustupovala. Kovové peníze se rozšířily až na určitém stupni civilizačního vývoje. V novověku byly vystřídány papírovými penězi, v současnosti v platebním styku převažují bezhotovostní peníze. Z hlediska sociálně ekonomického vývoje numizmatika prošla obdobím předmincovním, mincovním a pomincovním (postmonetárním).

Vzhledem k asynchronnímu vývoji v širších evropských a světových souvislostech se numizmatika dělí podle tří kritérií:

  1. geografické dělení podle kontinentů a územně politických celků,
  2. chronologické dělení na předmincovní platidla, starověká, středověká, novověká a moderní platidla,
  3. měnové dělení podle měnových systémů a platidel tvořících měnovou soustavu určitého státu či územního celku.

    Numizmatika, na rozdíl od notafilie (viz výše) sleduje především kovové peníze čili mince, které jsou důležitým pramenem pro poznání ekonomických, právních, politických, sociálních a kulturních poměrů doby, v níž vykonávaly funkci platidla. Numizmatika úzce souvisí, krom výše uvedené faleristiky, také s paleografií, epigrafikou, heraldikou, genealogií, chronologií a politologií. Numizmatické prameny jsou po shromáždění podrobeny kritice a interpretovány, tedy správně vyhodnoceny a vyloženy. Explikace je výklad závěrů, který musí být jednoznačný, jasný a ucelený.